Není snadné charakterizovat Sicílii, zemi prchlivých vášní, trýznivých melancholií, pronikavých kontrastů. Patří k ní celá škála barev všech slunečních odstínů, přebírá modravé zabarvení oblohy a moře, zeleň luk a lesů a barvu květů od bílé a žluté, až po zářivou červeň. Sicilané milují barevnost. Barva znamená radost, sváteční pocit a povznesenou náladu. Na Sicílii neuplyne jediný měsíc, v němž by nebyly alespoň dva tři dny zasvěceny svátkům. Každý svátek, ať veřejný či soukromý, je příležitostí ke společenskému setkání jedné či více rodin a k velkým oslavám.    

 

Sicílie leží u špičky „italské boty“. Ostrov se třemi horskými vrcholy nabízí přírodní krásy nevídané rozmanitosti. Sicílie znamená křištálové moře, originální kuchyně, zajímaví obyvatelé, kouzelné vesničky a pozůstatky přebohaté minulosti. Všudypřítomná historie, dobrá nálada, vřelost a smyslnost charakterizují tento ostrov prosycený sluncem.  

 

 

Sicílie (za dávných dob Sikanie e Trinakrie) je největším (25.460 km2) a nejdůležitějším ostrovem Středozemního moře, ve kterém zaujímá centrální pozici. Prvními obyvateli ostrova byli Sikanové, Elymové, Ausonové a Sikulové. Sicílie však vstoupila do dějin až příchodem řeckých kolonizátorů (8. stol. př.n.l.), kteří založili první sicilská města. K Sicílii patří okolní ostrovy a souostroví: Liparské nebo také Aeolské (Eolie), Aegatské (Egadi), Pelagijské (Pelagie), Ustica a Pantelleria. Sicílie je oblastí sopek. Největší Etna (3.370 m) se osamoceně tyčí v blízkosti Catanie. Další sopky tvoří některé z ostrovů: všechny Liparské, Ustica a Pantelleria. Jedná se o sopky stále činné (Stromboli a Vulcano) i vyhaslé i nečinné. Kromě impozantního sopečného kužele Etny se zde nachází čtyři horská pásma. První z nich, Sikulské Apeniny (Appennino Siculo), se táhne podél severního pobřeží od Mesinské úžiny k řece Torto. Toto pásmo se dělí na tři části: Peloritani, Nebrodi a Madonii. Jeho vrcholky dosahují téměř 2.000 m. Druhé pásmo svírá zápaní Sicílii mezi řekami Torto a Platani. Třetí horské pásmo, v samém srdci ostrova, je Altopiano Solfifero. Na jihovýchodě se nachází čtvrté pásmo, Monti Iblei. Nížin je na Sicílii velmi málo. Největší z nich je Piana di Catania. K největším řekám ostrova patří Salso (či Jižní Imera) a Platani, ale v létě téměř úplně vysychají. Podnebí ostrova má podél pobřeží čistě středozemní charakter: teplá ne však přehnaně horká léta, mírné a krátké zimy, přiměřené srážky. Počet jasných dnů v roce je průměrně: 98 v Palermu, 110 v Mesině, 130 v Taormině, 133 v Syrakusách. Průměrná roční teplota se podél pobřeží pohybuje mezi 17°C a 18,7°C. Nejteplejší měsíc je červenec. Charakteristickou pěstovanou rostlinou je manový jasan, dále olivovník, vinná réva, mandlovník, pistácie, granátovník, citroník a pomerančovník.

 

 

Sicílie je regiónem, ve kterém se živě zachovávají a přetrvávají některé tradiční způsoby pracovního a společenského života dochované po staletí. Dodnes se ve vodách Mesinského průlivu loví tuňák stále stejným tradičním způsobem, stejně jako mečoun. V řemeslné výrobě stále převládá keramika určená k nejrůznějším účelům. V zemědělství se dodnes na celém světě cení produkce ušlechtilých vín. Z místních náboženských kultů vyniká uctívání svatých patronů a cyklus náboženských oslav Svatého velikonočního týdne.